bremza, bremzák | (z něm.) brzda, brzdař [např. vlečňáku, železnič. vagónu v brzdařské budce] |
dynamo | generátor stejnosm. proudu [točením cívky mezi magnety vzniká indukcí ss. proud sbíraný kartáči d. bylo např. na velocipedu - kotouček se smýkavě točil opřen o pneu bývaly svítilny s mačkací pákou k točení d.] dnes se princip d. užívá i jako el. brzda - viz induktor |
korba | užitná/ nákladní část vozu, fasuněk apod. (další hlavní části: podvozek, rejd/ -ovací zařízení, pohon [tahouni či motor] a brzda [šlajf]) |
pedál | 1. nožní ovl. páky auta - spojka, plyn, brzda též klavíru šlapky kola šlapadlo zubní vrtačky, kolovratu, šic. stroje šlap. pumpa 2. ruční pák. brzda, řadicí páka [šaltpáka], přehazovačka rychlostí u kola, přeřazovačka poháněcích řemenů u transmise aj. kolébk. přepínač ap. |
šlajfování | brzdění vykružování (např. pilkou) šlajf = brzda u povozu aj. - viz šlejfíř, brzdit, bremza |